0.ročník – 2006

O jednom filmovém festivalu aneb jak jsme natočili Kosti.

Do záře reflektorů přijíždějí dvě luxusní vozidla. Za okamžik z nich za hlučného potlesku a neutuchajícího pískotu vystupuje asi desítka herců, která míří po červeném koberci do kinového sálu. Premiéra filmu Kosti může začít. Ale vraťme se na úplný začátek – kde se mezi příborskými skauty zrodila myšlenka dát se do tak odvážného činu, jako je natočit film? Jak říká režisér tohoto projektu Martin Žárský – Riki, mohou za to děti. Těm se natolik líbila legenda tradující se k beskydské osadě, poblíž které se konalo několik letních skautských táborů, že ji od vedoucích chtěly slyšet znovu a znovu. A tak si většina z nich řekla, že onen příběh zvěční na filmové plátno. Netrvalo dlouho a dvanáct budoucích hereckých talentů se jednoho listopadového rána přesouvalo na místo natáčení – na proslulé Kosti. Čekalo je natočit příběh odehrávající se na sklonku 19. století, který dal osadě jméno. Líčí tragédii jedné místní chudé rodiny. Starousedlíci žijící ve zdejším okolí se sem kvůli tomu, co se vypráví, bojí chodit. „My strach nemáme, ale sám v noci bych tu nešel,“ říká jeden z vedoucích. Ostatní skauti pobíhající v dobových kostýmech se mezitím připravují na další scénu. Ve scénáři toho moc nenajdou, a tak musí před kamerou nejednou ukázat i své umění improvizace. Jde jim to znamenitě. Za všechny scény mluví ta, v niž otec zbavený smyslů rozmlouvá se svou sekerou. Listopadový den se chýlí ke konci. Zbývá ještě natočit části filmu, které se odehrávají v interiérech a příborští skauti si mohou blahopřát: „Dokázali jsme to!“ Po náročné střihačské práci, o kterou se postaral Kája Till z našeho městečka, přichází dlouho očekávaný den D – 16. listopad – již avizovaná premiéra „nízkorozpočtového“ filmu Kosti. Po zhlédnutí téměř třičtvrtěhodinového snímku přichází pro herce – vedoucí, odměna: bouřlivý a nekončící potlesk diváků a pozvaných hostů. Ti pak dále rozhodli i o zvláštní odměně pro naše hlavní herecké hrdiny, představitele otce – Michala Branžovského (HCB) a matky – Lucii Fibichovou (Fíbí). Oba si z premiéry do svých domovů odvážejí sošku skautského lva. Slavnostní večer je téměř u konce, kdo chce, může ještě pobesedovat při sklenici vína s herci, nebo zapózovat na kameru místní televize, která si nenechala tuto událost ujít a natočila o všem výstižnou reportáž, jež obletěla všechny kabelové televize v okolí. Během slavnostního večera se zrodil v hlavách pořadatelů další povedený nápad. A my teď hledáme nadšence, kteří ho podpoří a nebojí se zrealizovat své sny!